Klub chovatelů a přátel ruských černých teriérů v ČR

Za všechno může Bajka

Omlouvám se, ale budu trochu nostalgický vyprávěním o mém vztahu ke psům. Vyrůstal jsem na vesnici, kde po válce nezůstalo mnoho psů. Byli to většinou malí kříženci a jen občas se objevil větší pes typu německého ovčáka a možná i boxer, který vždy vzbuzoval coby rarita velký zájem okolí. O ostatních plemenech mnoho informaci nebylo. O psy jsem měl vždy zájem, ale až v dospělosti jsem mohl svůj zájem realizovat.

Občas všemu pomůže náhoda a v případě mých psů to byla celá řada náhod, které ovlivnily moje další zájmy. Jednoho horkého odpoledne, kdy nikde nebylo ni živáčka, jsem šlapal z Lipníku na Helfštýn a cestou jsem došel sokolníka se sokolem na ruce, před kterým asi ve vzdálenosti 20 m šel velký černý pes, který se občas ohledl dozadu a zkontroloval přítomnost pána.

Byl to pes, který mne okamžitě zaujal a začal jsem pátrat, co to je za plemeno a následně jsem začal hledat chovatelskou stanici tohoto plemene. Měl jsem štěstí, že jsem potkal paní Zdeňku Stránskou, která chovala velké a malé knírače a vlastnila chovatelskou stanici „Ze šternberské strže“. Štěně velkého knírače mi prodala spodmínkou, že s ním budu provádět výcvik a zúčastním se alespoň 3 výstav. Když viděla jak CETA (nar. 1980) nemožně na výstavě předvádím, vběhla do kruhu, předvedla ho sama a pes vyhrál první výstavu, no a potom celou řadu dalších. Měl řadu CACu, CACIBu, Šampión ČSFR a na Mezinárodní výstavě v Brně se stal nejkrásnějším psem výstavního dne. (Pro informaci musím uvést, že v té době bylo možné v jednom roce v ČSFR získat pouze jednoho CACIBa v Brně, a dva CACe obvykle v Brně, Praze a na Slovensku v Bratislavě nebo Nitře.) U kníračů bych zřejmě vydržel, ale rozpory v klubu a intriky kolem chovu psů se mi nelíbily.

A opět pomohla náhoda. Kolem roku 1984 jsem na výstavě v rukou jednoho vystavovatele viděl rusky psaný časopis, ve kterém bylo zobrazeno několik ruských plemen a mimo jiné i mohutný černý pes, který mne zaujal. Informací bylo málo, fotografie nebyla dostatečně ostrá. Podle tohoto materiálu bylo toto plemeno chováno pouze pro účely ozbrojených složek a občas ho na smluvní odchov nebo výcvik dostávali zkušení psovodi DOSAFU (obdoba našeho Svazarmu).

V roce 1985 jsem na výstavě v Brně uviděl z dálky mohutného černého psa, ale než jsem se přes výstavní kruhy k místu dostal, pes už tam nebyl. V roce 1986 se u kruhu objevil manželský pár s Černým ruským teriérem – Bajkou (nar. v roce 1981 a do chovu zařazena v roce 1985) a asi s 5 štěňaty narozenými v listopadu 1985 v chovatelské stanici „z Ro-Da-Gu“ manželů Guziurových.

Začal jsem s paní Guziurovou projednávat možnost zajištění štěněte, ale i přes návštěvy u nich v Mikulovicích se mi nepodařilo zamluvit štěně z dalšího vrhu. Dne s už z chronologie dalších vrhů možná vím proč. Fena Bajka měla pouze dva vrhy A – 26. 11. 1985 a další až vrh D – 23. 5. 1989 a k chovu byl použit krycí pes Vojtek Dzsek z Maďarska. Dále Guziurovi používali k chovu potomka Bajky fenu „Aralku z Ro-Da-Gu“ kde se vrh B narodil 15. 8. 1988 a byl příbuzenskou plemenitbou se psem Vojtek Dzsek. Další vrh C – 14. 5. 1989, vrh E – 18. 8. 1991, vrh F – 29. 7. 1993 a vrh G, o kterém nejsou dostupné údaje.

Pátral jsem v ČSFR po dalších zástupcích plemene a u Ing. Jana Findejse, který byl poradcem chovu všech málopočetných plemen jsem se dověděl, že máme pouze jednu fenu a že p. Guziur čerstvě vlastní psa Borise SSSR narozeného 20. 12. 1987. Ing. Findejs mi velmi ochotně poskytl mnoho dalších informací o černých ruských teriérech, které měl k dispozici a na základě jeho informací jsem se rozhodl, že když se podařil dovoz Guziurům, musí se podařit i mně. A tak jsem se v zimě 1987 vydal soukromě do Ruska a hledal jsem v oblasti kolem Sant Petěrburku (dříve Leningradu) a Moskvy vhodnou chovatelskou stanici. Měl jsem zájem dovézt fenu, to se mi však nepovedlo, a tak moji přátele pro mne nakonec získali psa, IRBISE (domácky Len), který se narodil 15. 8. 1988 a do Čech na základě asi 10 různých povolení k vývozu z SSSR a dovozu do ČSFR přicestoval legálně v říjnu 1988.

Dalším chovatelem byl až pan Ing. Jaromír Mikulík z Olomouce, u kterého byla fena Dolly nar. 14. 5. 1987.

I přesto, že knírače mám dále velmi rád, černý rusky teriér mi učaroval. A tak u nás žilo většinou ve smečce 8 psů počínaje fantastickým, velmi ostrým a legendárním psem IRBISem (Lenem) až po současně žijící milou a velmi kultivovanou fenu Bajku (BELLONA Marpavy).

No a k tomu vzpomínání jsem se dostal při třídění svého fotografického, kde jsem u negativu z roku 1986 objevil snad první fotografie Bajky, o které se chci s Vámi podělit.

Text a foto: Ing. Miroslav Laciok