Klub chovatelů a přátel ruských černých teriérů v ČR

Základní charakteristika nejčastějších ortopedických onemocnění v období růstu

Nejčastějšími onemocněními rostoucí kostry končetin jsou dysplazie kyčelního a loketního kloubu, osteochondróza kostí a chrupavek, nesouměrný růst kostí předloktí (radius curvus syndrom), sekundární nutriční hyperparatyreóza a panostitida.

Dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu je geneticky podmíněné, dědičné onemocnění. Genotypicky je tedy jedinec formován bezprostředně po narození, fenotypický obraz dysplazie kyčelního kloubu však vzniká v průběhu růstu zvířete a je výrazně ovlivňován prostředím. Krmení a zátěž během růstu potom formují obraz genetického základu. Jinými slovy u zvířete, které je geneticky zatíženo dysplastickými kyčelními klouby, může být výsledná dysplazie vyjádřena širokou škálou poškození kyčelního kloubu v přímé závislosti zejména na výživě během puberty. Diagnostikuje se rentgenem. Psi se podle výsledku rozdělují na dysplatické (C, D, E = 2, 3, 4), nedysplatické (A = 0) a s přechodnou formou (B = 1). Někdy jsou však samotné kosti v pořádku (0/0), ale kloub je volný a vyvíjí se artróza. I tento stav je posuzován jako dysplatický, stupeň DKK 2. Rozlišení stupňů 2 a 3, příp. 4 je velice obtížné, někdy nemožné a dle veterinářů vlastně zbytečné. Tito psi zkrátka mají DKK a v chovu by neměli být v žádném případě použiti. Diagnostika není často úplně objektivní a je třeba podotknout, že úplné odstranění DKK z populace je nemožné. Podle statistik ze spojení negativních rodičů (0/0) se může až s 30 % pravděpodobností v potomstvu DKK objevit. V USA vyvinuli zcela odlišnou metodu hodnocení DKK. Zhotovují se dva RTG snímky – jeden, kdy je kloub v kloubní jamce, druhý, kdy je silou odtažený co nejdále od jamky. Měří se tzv. „volnost kloubu“. Toto vyšetření lze provádět již ve věku 4 měsíců. Bylo zjištěno, že naší metodou vyhodnocení negativní psi (DKK 0/0) mají podle USA hodnocení v 50 % volné klouby a tedy i dysplazii! I proto se nedaří DKK z chovů vymýtit. Dysplazie kyč. kloubu je tedy vývojovým onemocněním, jehož morfologickou podstatou je nedostatečně vyvinutá jamka nebo hlavice kyčelního kloubu způsobující následnou nestabilitu a laxitu kloubu. Při pohybu jsou pak kloub a jeho podpůrné struktury zatěžovány abnormální pohyblivostí. To vede k bolestivosti a kulhání mladých zvířat. Daleko vážnějším důsledkem je degenerace příliš zatěžované chrupavky a rozvoj artrózy kloubu ve středním a vyšším věku psa. Artróza je neřešitelným problémem z hlediska úplného vyléčení pacienta (s vyjímkou vysoce nákladné totální náhrady kyčelního kloubu), je bolestivá, vede k omezování pohyblivosti zvířete a konzervativní léčba je pouze symptomatická. Toto vše je hlavním důvodem vzniku chovatelských programů, které na principu vyřazování postižených jedinců z chovu snížují četnost výskytu tohoto nepříjemného onemocnění. Významná úloha vet. lékařů spočívá v objektivním rozlišení pozitivních a negativních jedinců pro pozitivní chovatelskou selekci. Provádí se RTG vyšetření, které nutně vychází z technicky a pozičně kvalitně provedeného rentgenogramu (optimální, kontrastní expozice, nerotovaná pánev, rovnoběžné femury souběžné s osou těla, pately umístěny mezi kondyly femurů, patela půlená spojnicí fabel) pořízeného v anestezii nebo hluboké sedaci. Základem posouzení je zhodnocení laxity kloubu (Nordbergův úhel), kongruence linií subchondrální kosti kraniální části acetabula a hlavice femuru, přítomnosti sekundárních degenerativních změn. S věkem zvířete klesá pravděpodobnost falešně negativních nálezů DKK, v jednom roce stáří je 20-30% dysplastických psů bez RTG příznaků onemocnění. Rentgenologické vyšetření je také důležitou součástí klinicky pozitivních pacientů s bolestivostí kyč. kloubu. Je třeba podotknout, že stupeň rozvoje degenerativních změn na rentgenogramu nekoreluje velmi úzce s klinickým nálezem a nemůže být jediným východiskem prognózy. V konzervativní terapii je na prvním místě optimalizace pohybového a klidového režimu pacienta, prevence nebo redukce obezity, zavedení správného krmného režimu u rostoucích jedinců (prevence rychlého růstu). Doplňkovou terapii představují chondroprotektiva. Bolest nezvladatelná klidem je indikací k použití analgetik, vždy však v kombinaci s restrikcí pohybu zvířete.

Prevence a léčba

Léčit dysplazii nelze. Lze se pouze snažit o zmírnění jejích projevů. Mladá rostoucí zvířata zbytečně nepřetěžujte, nehoňte u kola a zajistěte jim vyváženou stravu bez nadbytku bílkovin, s dostatečným množstvím minerálních látek. K průmyslovým granulovaným krmivům nepřidávejte žádné minerální doplňky. V případě, že přesto dojde k projevu kloubního onemocnění (a tyto rady se týkají i jakéhokoli jiného KULHÁNÍ, zajistěte psovi KLID a TEPLO (zavřít psa do pokoje, kotce, nosit do schodů, nenechat ho prochladnout, zajistit, aby ho neobtěžovalo jiné domácí zvíře…) Pes si díky své zvědavosti, žravosti a oddanosti pánovi svůj klidový režim sám nenajde. Musíme mu ho připravit (a mírně ho k němu donutit) sami. Klid mu pomůže stokrát víc než jakákoli protizánětlivá a uklidňující injekce či tableta. (Ta sice na chvíli zbaví bolesti, ale zvíře poškozenou část těla používá, zatěžuje a poškození se prohlubuje). Lékaři radí, že je možné KRÁTKODOBĚ podávat proti bolesti ASPIRIN (nejlépe šumivý fy. Bayern), případně Rimadyl, Brufen aj., ale upozorňují, že jejich dlouhodobé používání může způsobit vředovatění žaludeční sliznice a destrukci chrupavčitých tkání = napomáhají artróze. Stejně jako u lidí lze provést i operaci poškozených kloubů, s aplikací endoprotézy, implantátu nebo chirurgicky upravit polohu kloubu, aby se kloub zatížil v jiném úhlu a „neviklal“ se. Je to však finančně velice náročné (u nás 1 endoprotéza 60 tis. Kč, implantát v Rakousku 500 – 750 €). Psům s chronickými problémy (DKK, artróza aj.) a projevy tzv. kloubní ztuhlosti (při vstávání, uléhání, po chvíli se rozchodí) by měly být dopřány kratší, ale časté procházky (např. 5x denně), vyloučit schody a zamezit obezitě psa. Pravidelný pohyb je však nutností, nebo klouby zatuhnou a stav se zhorší. Doporučuje se podávat CHONDROPROTEKTIVA (GAG, Chassoton, Canavit aj.), která by měla napomáhat tvorbě a ochraně chrupavčité tkáně. Dle lékařů není zcela jisté, zda se tyto látky dostávají při perorálním podávání (v potravě) až k těm vrstvám tkáně, kde mohou pomoci, ale nevylučují to (injekční formy fungují 100 %, ale obtížně se shánějí a jsou hrozně drahé). V každém případě jsou neškodné. (Z vlastních i cizích zkušeností však podávání některé z forem těchto preparátů doporučuji, viditelně psům pomáhají).

Dysplazie loketního kloubu

Loketní kloub je formován třemi kostmi - humerus, radius a ulna. Z ne zcela známých důvodů se může během růstu zvířete objevit inkongruence radiohumerální a humeroulnární kloubní plochy, zářez olekranonu se vyvine příliš mělce nebo se objeví výraznější projevy dysplazie lokte - nespojení processus anconeus s ulnou (má svoji vlastní růstovou zónu), fragmentace mediálního processu coronoideu (přílišné namáhání nestabilního kloubu) nebo osteochondróza mediálního kondylu humeru. Podíl osteochondrózy se zvažuje i u ostatních forem syndromu DLK. Dysplastický loket je tedy nestabilní kloub predisponovaný ke vzniku artrózy. Selekční chovatelské programy se objevují i v eliminaci tohoto onemonění. Diagnostika vychází z anamnézy, klinického vyšetření (lokalizace bolestivosti) a je doplněna rentgenologickým vyšetřením. Je doporučitelné provést RTG vyšetření v anestézii nebo sedaci zvířete. Základní orientaci umožňují mediolaterální a kraniokaudální projekce doplněné speciálními projekcemi: flexní ML (odstranění superpozice mediálního epikondylu nad oblastí připojení processus anconeus k ulně), šikmé projekce (dg. fragmentace pr. coronoideus medialis), flexní kraniokaudální projekce (pr. coronoideus med., osteochondróza). Určení izolace pr. anconeus nebývá problémem, zobrazení fragmentu pr. coronoideus je často nemožné, diagnóza může být založena pouze na přítomnosti sekundárních artrotických změn bez určení jiné příčiny rozvoje artrózy (skleróza baze pr. coronoideus, osteofyty v oblasti olecranonu, na mediálním epicondylu...).

Osteochondróza

Osteochondróza je patologický proces postihující kloubní a růstové chrupavky (porucha enchondrální osifikace). Výsledkem je porušení nutrice kloubní chrupavky, přerušení souvislosti se subchondrální kostí a přítomnost uvolněné chrupavčité klapky nebo volné chrupavky v kloubu. To vede k bolestivosti, kulhání, při neléčení potom k degeneraci chrupavky a artróze kloubu. Osteochondróza se objevuje zejména v ramenním, loketním, kolenním a hlezenním kloubu. Osteochondrotický proces na růstové chrupavce může vést k předčasnému zastavení růstu v postižené fýze. Rentgenologické zobrazení je založeno na nálezu lytického ložiska predilekční subchondrální kosti a přítomnosti artrotických změn. Při chronickém průběhu často převládají artrotické změny. Terapie je chirurgická, prognóza je závislá na stupni rozvinuté artrózy.

Hypertrofická osteodystrofie

postihuje bilaterálně distální metafýzy dlouhých kostí předloktí a bérců. V první fázi se rentgenologicky objevuje radiolucentní pruh lýzy na metafýzách, růstová ploténka je intaktní. Později dochází k proliferaci periostu v podobě límce osteofytů kolem celé metafýzy, který překrývá původní lucentní linii. Tato nemoc s sebou přináší celkové příznaky horečky, apatie, odmítání potravy. Na končetinách nad zápěstími a hlezny se objevují teplé a bolestivé otoky, pes často vzhledem k velké bolestivosti odmítá vstát nebo výrazně kulhá střídavě na více končetin. Proces během několika týdnů sám vymizí, léčba je symptomatická (tlumení zánětu a bolesti).

Radius curvus syndrom

Předčasné uzavření distální růstové zóny loketní kosti může být důsledkem patologických procesů probíhajících na růstových ploténkách (mikrotraumata, traumata, osteochondróza, hypertrofická osteodystrofie). Distální fýza je velmi aktivní a vytváří asi 80% růstového potenciálu ulny. Při současném zastavení růstu loketní kosti a pokračujícím růstu kosti vřetenní dojde na principu tětivy a lučiště k ohýbání kosti vřetenní (obě kosti jsou společně shora i zdola uzavřeny společnými klouby - loket a zápěstí). Výsledkem je pokřivení předloktí, vytočení tlapky ven (tlak radia z mediální strany karpu) a bolestivost lokte (distrakce radia a ulny). Problém je jednodušeji řešitelný osteotomií ulny při včasném odhalení v době co nejvzdálenější definitivnímu uzavření růstových plotének vřetenní kosti (asi 8 měsíců věku). Později se provádí složitější korektury pokřivení radia.

Panostitida

Panostitida je dalším onemocněním s celkovými příznaky. Kromě často výrazného kulhání je pes postižen horečkou, nechutenstvím, apatií. Klinickým vyšetřením se zjišťuje výrazná periostální bolestivost při tlaku na kost. Rentgenologicky se na diafýzách postižených dlouhých kostí objevují obláčkovité radioopakní struktury (změny většinou začínají v blízkosti foramen nutritium. Příčina je neznámá, terapie symptomatická (NSAID), riziko vzniku nebo rekurence klesá s věkem (do 2 let stáří). Nepříjemnou charakteristiku doplňuje návratnost onemocnění u již jednou postižených psů. Predisponovaným plemenem je NO.

Sekundární nutriční hyperparatyreóza

Sekundární nutriční hyperparatyreóza je poruchou žlázy s vnitřní sekrecí - příštitných tělísek, která pomáhají v organismu udržovat rovnováhu mezi vápníkem a fosforem. Hormon příštitných tělísek - parathormonvylučuje fosfor z organismu a je také zodpovědný za odbourávání vápníku z kostí. Výsledkem jeho činnosti je ustálený poměr obou minerálů v krvi. Pokud se nadměrně zvýší přísun fosforu do organismu (krmení s převahou masa - výrazný zdroj fosforu), dojde k aktivaci sekrece parathormonu. Fosfor je vylučován z organismu, současně však činností hormonu dochází k odbourávání vápníku z kostí. Toto onemocnění je často zaměňováno za rachitidu (křivici) vznikající z nedostatku vit. D, která se v podstatě v psí populaci nevyskytuje.

© MVDr. Jan Beránek
Zveřejněno za laskavého souhlasu MVDr.Jana Beránka