Klub chovatelů a přátel ruských černých teriérů v ČR

Vakcinace štěňat

Pro zdraví štěněte je důležité, aby bylo včas a správně očkováno. Imunitní systém štěněte funguje trochu jinak než u dospělého psa a v úvodu proto nejdříve pár poznámek o tom jak funguje.

Novorozené štěně není přirozeně imunní proti infekci. Má sice v krvi nějaké protilátky, které prostoupily přes placentu z krve feny, ale není jich mnoho. Nejvíce protilátek získá z kolostra, které je na ně velmi bohaté. Tvoří se feně v mléčné žláze od narození štěňat a pokračuje po dalších 36-48 hod. Výstelka střeva štěňat v této době umožňuje aktivní přestup protilátek rychle do krve. Tuto schopnost ztrácí 72 hodin po porodu a poté již nemohou protilátky prostupovat ze střeva do krve. Pokud v této době štěňata nesají nebo fena nemá žádné kolostrum, budou štěňata velmi náchylná k infekcím (sepsi neboli „otrava krve“ a celkovým systémovým infekcím). Protilátky výše uvedeným způsobem získané od matky (přes placentu, z kolostra), se nazývají mateřské protilátky a zůstávají kolovat v krvi po několik týdnů. Je důležité si uvědomit, že štěně takto nemůže získat protilátky proti nemoci, na kterou nebyla jeho matka očkována.

V určité době po narození, během cca 6-8 (až 12) týdnů, klesá množství mateřských protilátek v krvi mláděte tak, že už nejsou schopné jej sami ochránit proti infekci. Tomuto stavu se říká tzv. imunitní okno a je to nejvhodnější doba pro očkování. Doba, kdy nastane, je individuální a to i u štěňat ze stejného vrhu. Přesně je lze určit pouze stanovením hladiny protilátek z krve. Štěně je možné naočkovat až poté, co množství mateřských protilátek pokleslo. V opačném případě dochází k jejich navazování na antigen obsažený ve vakcíně a pro vlastní imunitní systém štěněte nezbude dostatek antigenu k vytvoření imunitní odpovědi postačující k ochraně před budoucí infekcí. Štěněcí vakcíny proto též obsahují větší množství antigenů. Vzhledem k tomu, že imunitní systém štěněte se vyvíjí až do doby 12-14 týdnů, doporučuje se přeočkovávání infekčních nemocí po 3-4 týdnech s poslední vakcinací v tomto věku. Provádí se tak tedy troje očkování, aby byla zajištěna co nejlepší ochrana proti infekci. Po tomto následuje další přeočkování až po roce. Nejnovější očkovací schéma WSAVA (World Small Animal Veterinary Association – Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat) doporučuje začít s očkováním až 8-9 týden a pak pokračovat v rozmezí 3-4 týdnů až do 14-16 týdne.

Vakcína začíná stimulovat imunitní systém k akci prakticky ihned po naočkování. Než však začne štěně chránit trvá několik dní (cca 5) a následné vytvoření dostatečného množství protilátek trvá asi 14 dní. Nejrychlejší imunitní odpověď je na vakcíny aplikované do nosu, tam se imunita na sliznici vytvoří zpravidla do 72 hodin (např. vakcína proti psincovému kašli). Časová prodleva je způsobována tím, že imunitní systém musí antigen rozpoznat, zareagovat na něj a vytvořit si odpovídající paměťové B buňky (plazmatické buňky, konečné stádium B lymfocytu), které pak produkují protilátky. Opakovanou aplikací vakcíny se opětovně stimuluje imunitní systém a může pak rychleji reagovat a zároveň si vytváří i více paměťových buněk produkujících protilátky. Protože paměťové buňky nežijí nekonečně dlouho, je nutné provádět v určitých intervalech přeočkování.

Mezi základní doporučené nemoci, proti kterým se štěňata očkují, patří: psinka, parvoviróza a adenoviróza (hepatitída a infekce dýchacích cest). K dalším doporučeným vakcínám pak patří leptospiróza, koronaviróza, psincový kašel (bordetella a parainfluenza), borrelióza a tetanus. Do půl roku věku štěněte pak musí být povinně naočkována vzteklina (lze očkovat již od 12. týdne).

První vakcinace se provádí nejčastěji kombinovanou vakcínou proti psince a parvoviróze a lze přidat i koronavirózu. Při druhé vakcinaci už se u vakcín distribuuovaných v ČR doporučuje přidat ke stávajícím nemocem do kombinace ještě leptospirózu, což ale WSAVA v nejnovějších pravidlech očkování nedoporučuje. Dle jejího doporučení by se leptospiróza měla očkovat až od 12ti týdnů a doporučují ji v oblastech s výskytem této nemoci přeočkovávat každého půl roku. Třetí očkování prováděné po 12. týdnu věku už se provádí včetně vztekliny a vše se následně přeočkovává po roce. Nejnovější studie dokonce prokazují, že některé infekční nemoci není nutné u dospělého psa přeočkovávat každý rok. U psinky, parvovirózy a hepatitidy stačí přeočkování jedenkrát za 3 roky, díky čemuž se nezatěžuje organismus zbytečně vysokým přísunem antigenů.

Můžeme tak shrnout, že hlavním úkolem vakcinace je ochránit zvíře před onemocněním, proti kterému je očkováno. Vakcína působí tak, že stimuluje imunitní systém pomocí nepatogenního kmenu viru nebo bakterie. Je-li imunitní odezva (odpověď) zvířete normální, vytvoří se paměťové buňky, které při budoucím střetu s patogenem napomohou jeho rychlému rozpoznání a boji proti němu.

STRUČNÝ PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH INFEKČNÍCH NEMOCÍ:

• Psinka je smrtelné onemocnění, které se v dnešní době již nevyskytuje tak často jako dříve. Spíše se můžeme setkat s formou „hard pad“, kdy dochází k hyperkeratóze tlapek (znásobí se výrazně tloušťka polštářků tlapek). V některých evropských zemích je však výskyt běžný a šíří se velmi rychle. Neexistuje na ni specifická léčba.
• Parvoviróza je velmi rychle se šířící onemocnění způsobené extrémně odolným virem. Stále se u nás v hojné míře vyskytuje, ne však s tak těžkým průběhem jako dříve. I tak však může v některých případech končit i smrtí. Nejohroženější skupinou jsou nevakcinovaná štěňata do 6 měsíců stáří, po vakcinaci riziko onemocnění klesá. Léčba je složitá, často vyžaduje hospitalizaci a při těžkém průběhu onemocnění může být neúspěšná.
• Infekční hepatitida je také velmi snadno přenosné onemocnění. Typickými příznaky jsou zvracení, nevolnost a žloutenka. Často je třeba psy hospitalizovat a i přes včasnou léčbu může dojít k trvalému poškození jater.
• Leptospiróza má zoonotický potenciál, znamená to, že toto bakteriální onemocnění je přenosné na lidi. Původce se běžně vyskytuje v České republice. Přenáší se močí infikovaných zvířat. Nejčastějším přenašečem nemoci jsou hlodavci, např. potkani. Na důslednou ochranu a tedy vakcinaci by měli myslet zejména majitelé psů, kteří se často pohybují v přírodě, hlavně v oblastech s výskytem stojatých vod a psů ve velkých městech. Leptospiróza může často končit úhynem.
• Psincový kašel neboli infekční bronchitida je nakažlivé onemocnění s mírnějším průběhem. Obvykle se vyskytuje u psů chovaných ve větších skupinách nebo u psů, kteří přišli do kontaktu s nemocným jedincem (pobyt v psím hotelu, na výstavě apod.). Lze pozorovat sezónní výskyt onemocnění (jaro, podzim). Léčba je obvykle úspěšná. Nejlépe chrání vakcína aplikovaná do nosu, protože slizniční imunita pak zabrání infekci a onemocnění ani neproběhne.
• Koronaviróza je bez testů téměř nerozeznatelná od parvovirózy, průjem nemívá však až tak fatální průběh. Může být nebezpečná pro slabší jedince.

Literatura:
Guidelines for the vaccination of the dogs and cats, compiled by VGG,Journal of small animal practice 2007 WSAVA
Miroslav Toman a kolektiv,Veterinární Imunologie, Grada publishing, Praha 2000, str. 138-169
Iams Canine pediatric care symposium, Proceedings from a Symposium at the 30 th World Congress of the WSAVA, Mexico city, Mexico 12 May 2005