Černý teriér Černý teriér

Klub chovatelů a přátel ruských černých teriérů v ČR

ČLEN FCI PROSTŘEDNICTVÍM ČMKU
Černý teriér

Historie v kostce

Bad

Rozvážnost a odvahu po rotvajlerovi,
inteligenci a hbitost po knírači,
hravost a temperament po erdelteriérovi,
eleganci a učenlivost po pudlovi,
dobrosrdečnost a něhu po novofundlanďanovi,

to vše v sobě spojil ČERNÝ TERIÉR


Dělítko novinek

Plemeno černý teriér je bezesporu největším úspěchem, kterého dosáhla sovětská kynologie. Ostatní původem ruská plemena jako jsou kavkazský ovčák, středoasijský pastevecký pes, barzoj nebo jihoruský ovčák jsou výsledkem práce předrevolučních šlechtitelů z řad obyvatel a vznikla převážně metodou národní selekce. Pouze černý teriér je výsledkem cílené práce odborných šlechtitelů chovatelské stanice Rudá hvězda. Černý teriér se hodí do veselé, hlučné rodiny s dětmi stejně dobře, jako k osamocenému klidnému a tichému člověku. Bude šťastný, bude-li si moci hrát s vámi nebo dovádět s vašimi dětmi, bude však spokojený, i když budete unaveni a on bude mít možnost tiše a klidně ležet u vašich nohou. Chcete-li veselého a věrného přítele do pohody i nepohody, chcete-li hlídače a ochránce nebo jen čilého společníka na vycházky, vždy jím bude váš pes, laskavý a něžný černý teriér.

V roce 1924 bylo Revvoenosovetem rozhodnuto využití psů k armádním účelům. U Moskvy byla založena Centrální škola psovodů specializovaných na služební kynologii a při ní chovatelská stanice armádních a sportovních psů a výzkumná laboratoř. Byl rozpracován způsob využití psů – k likvidaci tanků, hledání min, jako nosičů spojařských zařízení, sanitních psů apod. Ve 2. světové válce bojovali tito psi po boku nejnovější vojenské techniky. Po skončení válečného konfliktu v zemi značně ubylo takových služebních psů, ale jejich potřeba vzrostla. Psů se nedostávalo zejména pro účely armádní, ale také ke střežení objektů národního hospodářství.

Bezprostředně po válce bylo vládním nařízením Centrální škole psovodů – chovatelské stanici Rudá hvězda – uloženo vyšlechtit a připravit do služby strážní psy, adaptabilní na různé klimatické podmínky a použitelné k ostraze průmyslových a strategických objektů. Důraz byl kladen na plemena, která uspokojovala armádní potřeby. V té době, krom německého ovčáka, neexistovalo univerzální plemeno, všestranně využitelné v drsných podmínkách tehdejšího Sovětského Svazu. Přivezení psi takových plemen jako novofundlandský pes, rotvajler a velký knírač byli zastoupeni pouze několika málo exempláři. Šlechtitelská práce proto započala křížením těchto jedinců a vzniklo několik plemenných skupin, ze kterých se do současné doby zachovali pouze moskevský strážní pes a černý teriér. Ovšem cílem tehdejší práce šlechtitelů nebylo přivézt na svět nová plemena, ale mohutné, zlé a drsné psy.

Fotky zakladatelu uspesni

V chovatelské stanici Rudá hvězdy probíhala křížení následujícím způsobem:

  • německý ovčák + novofundlanďan
  • bernardýn + kavkazský ovčák
  • německá doga + německý ovčák
  • novofundlanďan + kavkazský ovčák
  • velký knírač + erdelteriér
  • velký knírač + rotvajler

Největší důraz byl kladen na plemena velký knírač, rotvajler a erdelteriér, vzhledem k jejich povahovým vlastnostem. Výsledek šlechtění ukázal, že jeden z plemeníků, velký knírač jménem ROJ ve spojeních s fenami libovolných plemen, barevných rázů a typů srsti dával stabilně potomstvo mohutných černých psů s výrazným osrstěním na hlavě a nohou. A právě v této etapě se začal rodit černý teriér.

Černí teriéři prvních generací byli přirozeně velmi rozdílní v typu. Ke křížení se používali nejen čistokrevní plemeníci a využitý chovný materiál ne vždy odpovídal parametrům služebních psů. Využívali se i jedinci s vadami chrupu, pohybového aparátu a kryptorchidi. Z potomstva se posléze vadní jedinci selektovali.

V 50. letech minulého století začala chovatelská stanice Rudá hvězda umisťovat štěňata a dospělé jedince i mezi zájmové chovatele z řad obyvatelstva. Získat psa z Rudé hvězdy bylo velmi prestižní a zvířata se dostávala do těch nejlepších rukou. Černyšové se začali objevovat v Moskvě, Leningradě, Vyborgu, Sverdlovsku. Jejich obliba rostla i za hranicemi – ve Finsku, Polsku a Maďarsku, kde i v současné době dosahuje chov černého teriéra mimořádných kvalit již i na jedincích z vlastních odchovů.

Pracovní vlastnosti a základní fyzické rysy vtiskli černým teriérům zakladatelé a první šlechtitelé plemene, efektní vzhled však získali černí teriéři podstatně později. Armádní šlechtitelé vyvíjeli snahu vytvořit psa nikoli krásného, ale dobře pracovně využitelného s potřebnými vlastnostmi a snadno udržovatelného. Příliš bohaté osrstění představovalo v podmínkách armádních chovatelských stanic velké riziko spočívající v péči o nebezpečně zlá zvířata.

Dnes jsou původní psi s drsnou, drátovitou srstí spíše výjimkou. Civilní chovatelé byli ochotni věnovat péči o srst zvířat podstatně více úsilí a jejich snaha vytvořit na pohled krásného a ušlechtilého psa byla završena přimícháním krve novofundlanďana. Počítali s tím, že získají potomstvo s hrubou, dlouhou a hustou srstí. Psi, kteří neměli v rodokmenech novofundlanďany, měli často srst krátkou, ti, kteří měli významné množství krve novofundlanďana, zase hustou a dlouhou, ale nezřídka měkkou až hedvábnou.

I v současném chovu je vítanější než správná struktura srsti a její funkčnost, její vzhledová efektnost včetně hustého obočí, vousu a osrstění končetin. Potíž je v tom, že měkká srst neplní původní funkci srsti černého teriéra, nechrání dostatečně kůži zvířete a je velmi náročná na údržbu vzhledem k velké tendenci k plstnatění. Je proto potřeba vždy upřednostňovat funkčnost srsti, nikoli pouze efekt jejího vzhledu.

Jednotlivá zvířata využívaná v počátcích chovu černého teriéra se dala jednoduše přiřadit ke konkrétní plemenné skupině zejména podle formování hlavy, těla, končetin i podle struktury srsti. Vady chrupu byly geneticky zakódovány a upevněny již na počátku šlechtění tohoto plemene jednak využitím jedinců s vadami skusu, jednak využitím plemen rozdílného konstitučního typu s rozdílnou stavbou čelisti (rotvajler + erdelteriér).

Ještě v současné době vídáme psy se širokou horní čelistí a zúženou spodní, s obloučkovitým uložením spodních řezáků (tzv. lodičkou). Nesoulad mezi horní a spodní čelistí často vyvolává následný výskyt podkusů, stejně jako rozdílný tvar čelistí u rodičů štěňat. Čas od času se chovatelé setkávají s výskytem nestandardních zbarvení srsti – černá s pálením, žíhaná, modrá, kouřová, což vysvětluje využití jedinců různých zbarvení v začátcích šlechtění černého teriéra.

Losarik Bred

V současné době se uvnitř plemene zformovaly dva typy černých teriérů.

Psi typu teriéra – čtvercového formátu s nepříliš širokou a delší partií hlavy se suchým a vysoko nasazeným krkem. Charakteristická je pro ně strmější lopatka, užší hrudní koš, slabší osvalení. Díky dlouhým končetinám a výraznému úhlení vypadají tito psi efektně v postoji, ale v pohybu mívají někdy potíže. Vzhledem k tomu, že úhlení zadních partií mají menší než 130°, nedokáží se s potřebnou razancí odrazit v pohybu zadními končetinami, a proto se nemohou správně pohybovat. Mimochodem se často pohybují psi, kteří jsou příliš kvadratického formátu (vyšší než delší) obzvláště mají-li ještě strmější plec.

Někteří chovatelé vyvíjejí přílišnou snahu o šlechtění černého teriéra do podoby právě takového teriéra a argumentují slovem „teriér“ v názvu plemene. Černý teriér je však natolik teriér jako například rotvajler, novofundlanďan, kavkazan nebo velký knírač. Proto jej také FCI řadí nikoli do skupiny teriérů, ale do skupiny II. – molosoidních plemen. Slovem „teriér“ v názvu tohoto plemene chtěli šlechtitelé vyjádřit povahové vlastnosti a pracovní vlohy těchto psů – životní sílu, odolnost, inteligenci, stálou připravenost k akci a odvahu, která se však neprojevuje sklonem ke rvačkám, honění koček nebo napadání náhodných kolemjdoucích, ale v neústupnosti při boji za sebe sama, svého pána a svěřené teritorium při ochraně proti tak silnému soupeři, jakým je člověk.

Psi druhého typu – to jsou psi s mohutnou kostrou, vyvinutým svalstvem, širokým a hlubokým hrudníkem, celkově silné konstituce. Jejich čtvercový formát je tvořen oproti předchozímu typu především dlouhým a objemným hrudním košem. Tito psi mají velmi vyrovnanou nervovou soustavu. Možná budí zdání, že jsou pomalí, líní a příliš masivní. Zdaleka tomu však tak není. Útok takového psa se podobá úderu silné pružiny. Takový pes velmi rychle a razantně udeří, aby se záhy zcela zklidnil a přešel do pozice bystrého pozorovatele vždy připraveného k dalšímu bleskovému zásahu. Někdy chovatelé i zde zacházejí do extrému a pak se můžeme setkat s opačným problémem než u předchozího typu, a sice s přehnaným gigantismem. Taková zvířata jsou velmi mohutná, vysoká, příliš těžká, s masivní kostrou. Černý teriér je však především psem výborných pracovních kvalit, musí být schopen dobře se pohybovat, být aktivní a čilý. Vždy je proto potřeba mít na paměti, že nejdůležitějším faktorem při určování kvality zvířat je celková harmoničnost.

Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že černý teriér byl šlechtěn s důrazem především na povahové vlastnosti a pracovní využití. Jeho mimořádně krásný zevnějšek je pouze „třešničkou na dortu“. Byla by proto škoda, kdyby se tito psi stali pouhou velkou ozdobou svých pánů a jejich obydlí. V zemi původu prochází dosud plemeníci a chovné feny selekcí nejen exteriéru, ale i zkouškami povahy a pracovních předpokladů. Tamní chovatelé jsou si vědomi, že pouze tímto způsobem jsou schopni zachovat a posílit v krevních liniích to nejcennější, co dělá černého teriéra jedinečným psem, černou perlou a pýchou Ruska!

© Natálie Bezvodová


Dělítko novinek Dekorace

 

Naši významní sponzoři:

Zasklení balkonů